idea → development → success (short claim)
Tým se skládá z více produkťáků a máme rozdělené jednotlivé sekce webu. Řeším hlavně profil zákazníka a průchod transakcí. Věnuju se také UX a snažíme se se šéfem produktu zajistit sběr zákaznické zkušenosti. Tato data jsou nutná pro další rozvoj produktu a mně je to blízké asi i proto, že mám humanitní školu, a to téma mě zajímá produktově víc než třeba techničtější části.
Cítím se jako ryba ve vodě, když můžu mluvit se zákazníkem, snažím se sbírat co nejvíc informací od reálných zákazníků Carvaga. Vyhodnocujeme četnost feedbacků a na základě toho případně posouváme platformu lepším směrem.
V roli produkťáka jsou důležité dovednosti jako komunikativnost, asertivita, ale je důležité myslet i na wellbeing. Ta naše role je vlastně neustálé řešení problémů. Přijde ti jeden problém, ten vyřešíš a hned přijde další. Takový koloběh problémů a někdy může být těžké se z toho nezbláznit nebo nevyhořet. Člověk si musí umět od práce trochu ustoupit.
User Experience jsem si vyzkoušela už v minulé firmě, kde jsme měli celé UX oddělení. Snažila jsem se pro Carvago nasimulovat něco podobného.
Nepracovali jsme se zákazníky Carvaga, ale vzali jsme lidi, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s Carvagem. S nimi jsme provedli ostrý test průchodu platformou. Nechala jsem je úplně volně, nijak jsem jim neradila ani se nesnažila je navádět. Na základě tohoto testu jsme zjišťovali, jestli je web snadno průchozí, intuitivní, user friendly, a další cíle, které se tím testují.
V Plzni jsem na filozofické fakultě vystudovala bakaláře v sociologii, která mě strašně zaujala a chtěla jsem v ní pokračovat. Můj cíl bylo jít pracovat do sociálního zařízení, nebo se věnovat něčemu v oboru. Dokonce jsem zvažovala, že moje další studium bude sociální péče nebo cokoli, co se týká lidí. Bohužel v té době nebylo v oboru snadné uplatnění a ani se nejednalo o dobře placenou práci.
Relativně brzo po bakaláři jsem však dostala nabídku pracovat v Praze a tam jsem už zůstala.
Ano, studovala jsem veřejnou správu a regionální rozvoj na ČZU. Studium už probíhalo dálkově, při full-time práci v Ideasense, kde už se pro mě vše točilo kolem produktu a spolupráce s vývojáři. Kdybych věděla, kam budou moje cesty směřovat, tak bych se rozhodla pro jiné studium.
Nastoupila jsem do firmy, kde jsem nejdřív měla na starosti testování jedné softwarové platformy. Jak jsem se seznamovala s platfomou, začala jsem postupně školit, začala jsem víc komunikovat s IT oddělením, které nám software vyvíjelo. S nimi jsem řešila nová zadání, testovala jsem ho po nich a nakonec jsem školila všechny zákazníky.
Takhle nějak jsem se dostala do hybridní role „holky pro všechno“. Měla jsem kompletní know-how aplikace a v té době jsem si udělala kurz na SQL. Takže jsem pak dokázala řešit nějaké věci rovnou přes databázi. Mezitím se u nás ve firmě otevřelo malinké IT oddělení, o dvou vývojářích, kam jsem se z tohohle projektu přesunula.
Na začátku jsem měla ambice se učit třeba automatizované testování. Měla jsem na starosti i nějaké projekty přímo projektově. Řešila jsem různé termíny dodání, to bylo spíše když jsme dělali prezentační weby, na kterých jsem se naučila „hrabat se“ ve frontendovým módu. Učili mě jak releasovat deploymenty atp. Tím mi vlastně dali super technický background.
Po 5 letech jsem chtěla změnu, chtěla jsem se dostat do něčeho většího. Rozhodla jsem se to zkusit v Cookielabu jako produkťačka. Věděla jsem, že na to mám patřičný skill a věděla jsem, že nechci dělat projektový řízení. Cookielab nabízel čistě produktovou roli juniorního produkťáka. No a tak jsem tady, už skoro dva roky.
Musím si to stále trochu hlídat, občas mám tendenci věnovat se práci až moc a pak je wellbeing na hraně. Většinou se snažím vyčistit si hlavu sportem, to mi funguje hodně dobře. Mám to ale ve vlnách. Jeden čas mi dobře fungovalo běhání, jindy fitko. Co mi zůstává, jsou hory. Jezdím na ně jak v zimě tak v létě.
Dřív jsem si třeba celý rok střádala dovolenou a pak odjela na celý měsíc pryč. Ale to už je pak za pět minut dvanáct, když člověk nemá celý rok pořádně dovolenou. Teď se snažím dodržovat víkendové aktivity, ty jsou taková moje pravidelná mentální/duševní očista.
Lyžáky! Tohle jsem si přinesla z bývalé práce, kde jsem organizovala turisťáky a lyžáky. Zatím jsme v Cookielabu jen u té zimní verze, letos jsme měli druhý ročník lyžáku v Rakousku. Měla jsem radost, že jeli i kluci, co nikdy nelyžovali ani nestáli na prkně. Snažila se je navést, aby si dali alespoň jeden den s lektorem, což se nestalo a poprosili mě.
Já jezdím od dětství, takže mi všechno přijde samozřejmé a nepřemýšlím nad tím. Musela jsem se na to připravit. :) Koukala jsem na youtube videa, abych věděla, na co se nejvíce zaměřit a jak nejlépe poradit. Z mých tří studentů musím nejvíce pochválit Tomáše. Po dvou a půl dnech Tom jezdil modré a červené sjezdovky na Hintertuxu krásně v obloucích a neprasil sjezdovky.
Moc by se mi líbilo navázat i na to léto, protože jsem nadšený vodák. Prostě v pátek vzít lodě a až do neděle být na vodě. A nebo čundry, přespávání v přírodě, to mě taky baví.
Vždycky mě bavily netradiční způsoby dovolené, které moc lidí nechápe. Třeba na Tenerife jsme strávili 14 dnů úplně bezprizorně, pod širákem. Měli jsme malé auto, ve kterém se nedalo spát, takže jsme vždycky vzali spacáky a karimatky a spali venku.
Blbý bylo, že Tenerife nemá takovou tu klasickou „českou zeleň“. Nejde si jen tak ustlat na louce. Všude je hodně kamenů a my jsme s sebou měli nafukovací karimatky. Pod ně jsme si koupili koupelnové závěsy, které jsme dávali pod karimatky, aby se neprotrhly. Koupelnu jsme měli na plážích pod sprchami. Nebo jsme se prostě nemyli. Jako zálohu jsme měli barel s vodou, který jsme na sebe vylili.
Teď jak máme dodávku, tak si s sebou vlastně vozíme všechen komfort. Jediné, co to nemá, je záchod. Ale máme nainstalované soláry na střeše, takže jsme soběstační a nejsme závislí na nutnosti se někde připojit na elektřinu. Máme super komfortní postel, dřez s vytahovací hadicí, takže se můžeme sprchovat venku před autem.
Přemýšlela jsem nad tím, ale ta naše dodávka je strašně malinká. Je to v kategorii L1/H1, což je nejnižší/nejkratší. Vím, že jeden kolega z Cookielabu, který takhle nějakou dobu fungoval, tak sedával na židli před dodávkou. Já ale nevím, jestli bych vydržela třeba 14 dnů v kuse sedět na rybářské židli před autem. Spíš bych potřebovala mít komfort stolku, což se dá určitě řešit kavárnami, ale zatím je náš první plán odjet na Korsiku a na to si chci dát vyloženě volno. Pak mám v plánu Norsko. Zatím jsou to spíše místa, na která si chci vyšetřit čas, užít si je a nepracovat tam.
Chci se víc posunout v tom, co dělám: být ještě lepší produkťák. Protože, jak jsem popisovala, ne vždycky se mi daří tu svoji roli dělat tak, jak bych si přála. Občas to ovlivní lidi nebo věci, kteří mi nedovolí tu práci dělat tak, jak chci. Často si nad sebe dávám velký bič a neustále hledám prostor pro zlepšení, u sebe ještě přísněji než u ostatních.
Taky tu na mě čekají dvě knížky k pracovnímu tématu. Čtení trochu šidím, protože jsem hodně ponořená do práce. Carvago mě baví, ale nechtěla bych se posouvat jen v rámci jednoho projektu, ale fakt si víc číst o tom, jak být dobrý produkťák. Literatura je jednou z možností, jak se do toho víc dostat.
Chci si lépe rozdělit čas na sebevzdělávání, který máme vyhrazený z rámci Cookielab, já to nevyužívám, a to mě strašně štve. Plánuju, že si udělám kurz, budu si víc číst, a naučím se to lépe rozdělovat. Třeba hodinku dvě týdně bych chtěla věnovat vzdělávání.
